Altrichter nechce vypisovat prémie, aby nezkrachoval

Jenže spoluhráči jeho argumenty moc neberou. „Něco jsem vypisoval při zápase se Slavií, proti Spartě nic, ale už mi zase připomínali, ať dám něco dodatečně,“ naoko lamentuje gólman, jenž se už v barvách Plzně po necelém týdnu vrátil do holešovické T-Mobile Areny.

Čím to, že někteří hráči vydrží většinu kariéry v jednom klubu, zatímco Altrichter jich jen v extralize prošel deset? „Také jsme se nad tím s manželkou zamýšleli. Možná to bude právě manželkou, co jsme spolu, začal jsem pendlovat,“ rozesměje se přestupový rekordman.

Jenže kočovný hokejový život snáší čím dál hůř. „Vůbec by mi nevadil, kdyby starší kluk nechodil do školy. Takhle je to ale horší. Jsem s rodinou čtyřikrát denně na telefonu,“ popisuje Altrichter. Manželka se syny Martinem a Jakubem, kteří už také hrají hokej, totiž zůstala doma v Budějovicích. „Teď za mnou na čtrnáct dnů byli, ale leden je strašně nabitý zápasy... Pak už je tam pauza a děti budou mít prázdniny, tak využijeme každou společnou chvíli,“ těší se.

Právě v Plzni se s manželkou seznámil, po jedenácti letech se do západočeské metropole vrátil. Přestupový kruh se tedy uzavřel? „Nebránil bych se,“ přiznává, že by se už rád usadil. I když ještě jedna vize ho láká – atraktivní zahraniční angažmá. „Než jsem šel do Plzně, byl ve hře Salcburk, byli se na mě podívat na Spartě, ale mezitím angažovali jednoho Švéda. Ale třeba za rok bych se zrovna Salcburku nebránil,“ přiznává.

Mnoho přitom před měsícem nechybělo a chytal teď v mnohem méně atraktivní lokaci – v běloruském Žlobinu. „Tam byly lákavé vyloženě peníze,“ přiznává. „Měl jsem dobré reference i o městě, ale když se ozvala Sparta, okamžitě jsem to zrušil, kvůli rodině,“ přiznává, že delší odloučení by nesl těžce. „Ale byli jsme domluveni, že by přijeli na celý únor. Kluka by pustili, ve škole mu to totiž jde. Asi po tátovi,“ šibalsky zamrká.