Článek
Čtenáři se tak mimojiné dozvěděli, že hráč, který během kariéry s národním týmem procestoval svět, a prožil hokejová angažmá ve Švédsku, Rusku, i v zámoří, nemá cestování zrovna v lásce. „To už nemusím, hlavně v Rusku to bylo hrozné. Když se odněkud přijede, tak mám vždycky úplně husí kůži z vybalování. A to nejen v hokeji, třeba i když se vrátíme z dovolené,“ vykládal s odporem.
I proto jej nemrzí, že není v současnosti s reprezentací ve Finsku na turnaji LG Hockey Games. „Ani jsem letos nebyl s trenérem Hadamczikem v kontaktu, reprezentace je už pro mladší kluky,“ myslí si šestatřicetiletý útočník, jenž se i v letošní sezóně drží ve špičce bodování extraligy. Po odchodu jeho generace český hokej na mezinárodní scéně tápe a to i v juniorských kategoriích.
| On-line chat s osobností na Sport.cz: |
| Hokejista Pavel Patera |
„V naší lize je ale hodně talentů a spousta dobrých mladých hráčů hraje i v NHL. Ti budou jednou tahouny nároďáku. Nemám o budoucnost českého hokeje strach,“ tvrdí někdejší kapitán reprezentace. Že by se ale po konci kariéry sám na výchově mladých hráčů podílel, zatím odmítá. „Do práce s hokejovou mládeží moc nevidím, mám dost práce s vlastní mládeží doma,“ smál se trojnásobný otec.
Spokojená rodina je pro něj vším, v hokejové kariéře si totiž splnil už všechny sny. Čtyřikrát se radoval z titulu mistra světa, byl členem zlatého týmu na olympiádě v Naganu, ligové tituly slavil doma v Čechách, ve Švédsku, i v Rusku, hrál i kanadskoamerickou NHL. Jedině tam se dlouhodobě neprosadil, což bere dodnes jako neúspěch. „Asi bych se prosadil víc, kdybych byl v prvním roce v Dallasu víc trpělivý. Bohužel jsem nebyl a dodnes toho lituju.“
Nejdůležitější gól? Já spíš přihrával
Během své kariéry především připravoval šance ostatním, i proto bylo pro něj těžké vzpomenout si na nejdůležitější gól kariéry. „Spíše mám v paměti nejdůležitější nahrávky. Ve finále MS ve Vídni 1996 a Německu 2001, a samozřejmě i ve finále olympiády v Naganu,“ vzpomínal. Tehdy jeho sláva kulminovala, dnes už je to o poznání klidnější. „V Unhošti, kde bydlím, mě každý zná už odmalička. A na Kladně už jsem se potkal asi s každým, koho hokej zajímá,“ usmál se na závěr.
