Článek
„Od nárazu, který jsem schytal, si nepamatuji dva týdny před tím. Z nich dodnes nevím vůbec nic. Zároveň jsem měl poškozenou očnici a pár stehů na hlavě od toho, jak mi spadla helma," líčí Hrubec v rozhovoru pro oficiální stránky českobudějovického klubu.
Při Sorokinově zákroku, který rozhodčí nevyhodnotili jako nedovolený, měl smůlu, že mu spadla helma, takže se hlavou udeřil o led. Ztratil vědomí, které znovu nabyl až v sanitce při převozu do nemocnice.
„Sestřička mě trochu uvedla do rozpaků, když mi řekla, že jsem dostal pukem. Myslel jsem, že jsem boural, tak jsem se ptal, jestli jsem měl spolujezdce. Až v nemocnici jsem se dozvěděl, co se stalo, protože za mnou přišel brácha Šimon a ukazoval mi video. A smál se mi při tom," zmiňuje o deset let staršího reprezentačního gólmana, který aktuálně chytá v KHL za čínský Kunlun.
Reprezentační brankář Šimon Hrubec, starší bratr Matouše.
Navzdory poměrně těžkému zranění se Matouš Hrubec k tréninku vrátil relativně rychle. „Nevím přesně, jak dlouho to bylo, ale poměrně brzy jsem začal trénovat na ledě. Nejprve jsem začal s dorostem, protože jsem nemohl chodit do soubojů. Lehce mě bolela hlava, ale dalo se to přežít. Po pár trénincích jsem se nakazil koronavirem a znovu jsem nemohl trénovat," vypočítává všechny peripetie.
Nyní už žádné následky nepociťuje. „(První) dny poté byly opravdu těžké, protože se mi situace neustále vybavovala ve snu. Sice si ji nepamatuji, ale vždy, když jsem usnul, tak se mi zdálo o tom, jak jsem narazil a okamžitě jsem se probudil. Něco takového se mi stávalo klidně i pětkrát za noc," ošívá se Hrubec ještě teď.
Ještě před zastavením všech soutěží kvůli koronaviru už stačil odehrát dvou soutěžní zápasy za juniorku Jihočechů, předtím i několik přípravných. „Trvalo mi chvíli, než jsem se do toho dostal. Ale podařilo se mi dát proti Hradci gól a od té doby to šlo dobře," uzavírá Hrubec.
