Článek
„Vím, že to stihneme, musíme to stihnout,“ neváhá Čeněk Vrbka, který je stavbyvedoucím ledové arény. Přitom drží v ruce lopatu, musí odhazovat sníh. Ani titul inženýra mu v tomto nečase nepomůže, makat musí každý.
Desítky chlapů kmitají na plochodrážním stadiónu na Svítkově v Pardubicích, kde ojedinělá akce proběhne. Všechny spojuje zima, zima. Teplotě mínus osm stupňů nikdo neunikne.
Skládačka dvou stavěných monstrózních tribun dostává konečnou podobu, ale stále je naváženo další a další potřebné k tomuto neobvyklému představení. To pár hodin navezené kusy přestávají být vidět, sníh dokazuje svoji bílou sílu. A nepřestává padat.
Potřeba je 160 tun písku a 352 desek
Hliníkové profily stačí mezitím k sobě přimrznout. Když se je podaří hrubou silou rozpojit, přichází stále více a více bolestivý výstup s kusem tribuny do pater nejvyšších. Podobný absolvují skokani na lyžích. Na rameno zátěž a pomalu krok sun krok. Tak se staví mnohatisícové hlediště.
O pár metrů níže probíhá milimetrová práce. Celý podklad pod ledovou plochou může mít maximální odchylku do jednoho centimetru. To vše na ploše 1800 metrů čtverečních. Přitom někde je rozdíl základní travnaté plochy až desetkrát větší než maximální povolený odklon. „Je to těžší, než jsme čekali,“ přiznává Vrbka, muž, který má tuto přípravu na starosti.
Podklad tvoří 160 tun písku a 352 desek. Až poté přijdou na řadu speciální technologie, mantinely, střídačky, trestné lavice, led, malování reklam. To vše až za pár dní. V těchto dnech mají prim bagry a lopaty, na které si 2. ledna už nikdo nevzpomene.
