Článek
„Na konci první třetiny jsme si s Květoněm něco vyříkávali a on na mě začal hejkat… Tak jsem se k němu postavil a odstrčil jej čelem – normálně plexisklo na plexisklo. A rozhodčí, že mám desítku za nesportovní chování. Divil jsem se a povídám mu, že jsme si jenom něco vyříkávali. A že to bylo vzájemný,“ popisoval po zápase viditelně otřesený Ujčík. Jenže tím to celé ještě neskončilo.
„No tak budiž. Odjel jsem pryč s tím, že jsem dostal desítku a řekl to trenérovi. Ale pak přijdu zpátky a zjistím, že během přestávky se to přerodilo na úder hlavou a trest na pět minut a do konce! Já tomu nevěřil, říkal jsem si, že to přece není možný?! Ale zjistil jsem, že ten nejhorší sen se stává realitou,“ kroutil hlavou vítkovický matador.
„Je to hokej, ne balet"
„Co k tomu říct? Myslel jsem si, že úder hlavou je něco jiného, než co jsem udělal já. Já to neviděl v televizi, nevím jak to vypadalo… Ale z mýho pohledu to bylo hodně přísný rozhodnutí. Já už byl celkem smířený s tou desítkou, ale trest pět minut a do konce? To mi hlava nebere. Beru úder hlavou ve fotbale, ale když jsem ho jenom normálně odstrčil… Vždyť je to hokej, to není balet! Dostat trest do konce a v takovémhle zápase?,“ zlobil se Ujčík, který měl po verdiktu chuť Květoně seřezat, aby si trest opravdu zasloužil.
„Já si ještě dával takový pozor, aby rozhodčí nemohl mít žádnou příčinu dávat mi trest a přesto jsem byl takovýmhle způsobem potrestaný… Je to hrozná bezmoc. Člověk má nějaký sen a pak vám ho někdo takhle pos…,“ nebral si servítky hráč, který už hodně dlouho čeká na ligový titul.
Po potrestání zůstal v kabině a spoluhráčům se snažil spíše vyhýbat. „Když přišli kluci o přestávce, tak jsem si zalezl bokem, protože jsem je nechtěl rozptylovat. To byl můj problém a chtěl jsem, aby měli klid a mohli se soustředit na poslední třetinu,“ vysvětloval své rozpoložení.
Prohru ve finále nese prozatím těžce. „Teď to beru jako zklamání, ale myslím, že až se zítra proberu, tak už to budu brát, že tohle mužstvo dokázalo hrozně moc. Jsem za tu medaili hrozně vděčný, ale vždycky chce člověk víc.“
