Článek
Zápas s Budějovicemi jste ztratili gólem 13 vteřin před koncem. Byl jste hodně zklamaný?
Nehráli jsme moc dobře a já už vůbec ne. Popravdě jsem sám od sebe čekal víc. Cítím, že to mohlo být o určitý level lepší, i když jsem s pardubickým mužstvem stihl jen dva tréninky.
Podepsala se na vás nějak nervozita, nebo tíha velkého očekávání?
Tušil jsem, že to nebudu mít v extralize, kterou vlastně vůbec neznám, jednoduché. Počítám i s určitým tlakem. Byl jsem trošku nervózní, ale taky správně napumpovaný. Hodně jsem se těšil, jak naskočím do extraligy, možná ale to nahecování bylo až moc veliké.
Uškodilo vám?
Šel jsem do všeho moc hrr, to je vždycky na škodu. Třeba první gól beru na sebe, zbytečně jsem tam na soupeře hloupě bafnul. Jestli by tady ale lidi čekali, že vezmu puk a projedu s ním celé hřiště, tak toho se určitě nedočkají. Takový jsem nikdy nebyl, spíš chci hrát co nejjednodušeji a plnit si své povinnosti v obraně.
Jaká se vám zdála úroveň zápasu?
Trochu mě překvapily rychlost i šikovnost extraligových útočníků. Byl to docela cvrkot, Budějovice rozhodně nepřijely na výlet. Abych pravdu řekl, ve třetí třetině mě chytly neskutečné křeče v nohách. Je to ale i tím, že jsem čtyři měsíce nehrál zápas, navíc na širokém kluzišti. Sice jsem v zámoří chodil bruslit, snažil se i nějak potrénovat, ale ostré utkání nic nenahradí. Není to pak sranda lítat tam nahoru a dolů.
Potěšila vás alespoň taková maličkost, že v Pardubicích byl volný dres s číslem 4, které nosíte v NHL?
Jsem rád, že mi zůstalo číslo z Detroitu. Pro mě je to i zvláštní návrat. V Pardubicích jsem působil od svých čtrnácti let do sedmnácti, než jsem odešel do zámoří, a dodnes si pamatuju, jak jsem tady snad dvě třetiny lítal s košíkem při extraligovém utkání s Vítkovicemi.
Napadlo by vás, že se za devět let vrátíte?
Tenkrát jsem nad tím nepřemýšlel, ale před českými fanoušky jsem si vlastně nikdy pořádně nezahrál. Vlastně se mi plní jedno velké dětské přání. Jako kluk ze Šumperka jsem se tady chodil koukat na chlapy, obdivoval, jaká tu je super atmosféra, a teď za áčko sám hraju. Na jednu stranu mě mrzí, že NHL nezačala, ale ta možnost hrát doma je pro mne taky velká věc.
Nejdřív to ale vypadalo, že během výluky budete působit v Třinci, který má na soupisce i vašeho mladšího bratra. Proč z toho sešlo?
Byl jsem v kontaktu s manažerem Markem, který se mi ozval jako první s tím, abych za Třinec hrál, a důvodem mého zájmu skutečně byla ta možnost zahrát si v jednom mužstvu s bratrem, jenže Třinec ho pak poslal na střídavý start do prvoligového Šumperku a do toho se ozvaly Pardubice. Dohodli jsme se docela rychle, lákalo mě známé prostředí.
Máte aktuální zprávy ze zámoří?
Každý den dostávám mail s informacemi, které souvisejí s výlukou. Teď to je ale takové nijaké. Ne snad, že by se vůbec nic nedělo, ale připadá mi to celé nějak zaseklé.
Troufnete si odhadnout, jak dlouho v Pardubicích budete?
Ať už tady budu dva týdny nebo měsíce, tak se budu snažit odvést na ledě pro tým co nejvíc. Nikam jinam se nechystám, a dokud se v zámoří nedohodnou na nové kolektivní smlouvě, jsem připraven hrát za Pardubice. Vím, že první zápas nebyl zrovna ideální, ale teď jsem si na to sáhnul a můžu všem slíbit, že to už bude jen a jen lepší. Rád bych přispěl k tomu, aby to tady šlapalo.
S Pardubicemi chodí občas trénovat i váš někdejší spoluhráč z Detroitu Dominik Hašek...
Možná by mě teď ani nepoznal, ale já si dobře pamatuji, jak mě zavolali z farmy na play-off v roce 2008 a seděl jsem vedle něj v letadle, protože jinde nebylo místo.
