Článek
Přijel jste už do Zlína rozhodnutý, že půjdete do hry?
Už během pátečního tréninku jsem o tom přemýšlel, pak jsme se s trenérem Kalousem jasně domluvili, že nastoupím. Do Zlína jsem už jel tedy s tím, že půjdu na led, abych mužstvu nabídnul i nějaký impuls.
Dřív než jste se dostal vůbec k prvnímu střídání, už Třinec prohrával. Bylo to hodně zničující?
Zlín vždycky doma spustí tlak, je těžké přečkat jeho začátek. My jsme to tentokrát vůbec nezvládli. Jsem děsně zklamaný tím, jak jsme vstoupili do utkání i jak jsme ho odehráli. Přitom jsem věřil, že pokud se dokážeme se Zlínem tahat a třeba udržet co nejdéle krok i ve skóre, dokážeme sérii ještě vrátit do Třince. Jenže ten brzy obdržený gól nás hodně ztlumil, vzápětí jsme byli mínus dva a už bylo zle.
Ztratili jste sérii, i když jste v ní vedli 2:0 na zápasy. Napadá vás, co se s třineckým mužstvem stalo?
Chybělo nám něco, co zlínské mužstvo mělo. Ve fázích, kdy se utkání lámala, vytáhlo do hry srdíčko, obětavost i větší odhodlání, které nám od třetího zápasu nějak chybělo. Postupně jsme ztratili půdu pod nohama.
Neukolébalo vás právě to, jak lehce jste se ocitli v polovině cesty do finále?
Nevím, pořád jsme si říkali, půjde to, půjde to, jenže nic nešlo. Zlín po těch úvodních dvou porážkách v Třinci trochu pozměnil hru, už neměl tolik vyloučených ani nedělal tolik chyb. Naopak my poněkud ztratili disciplínu, byly tam fauly, špatná střídání a najednou jsme tahali za kratší konec.
Proč Třinec znovu proti Zlínu nezvládl roli favorita?
Papírově jsme lepší, jenže v play off vyhrává síla týmu. Přitom když se podívám na naší sestavu, tak deset hráčů by mohlo jet na nároďák, zatímco Zlín látal obranu a hráli mu tam mladí dvacetiletí kluci bez zkušeností. Jenže my jsme nebyli schopni je přejet.
Byl ten sobotní záskok v sestavě tečkou za vaší hráčskou kariérou?
Zřejmě ano, do startu příští sezóny půjdu určitě jako trenér. Sice jsem pořád ještě v této roli nervóznější než jako hráč na ledě, ale cítím, že v Třinci má vedení klubu důvěru k mé práci na střídačce.
