Článek
„Už v září mi to přišlo divné. Jenže po trénincích jsem pociťoval příval energie, a tak jsem si ještě přidával, ale pak na mě dolehla velká únava. Tak se to střídalo. Nejprve jsem si myslel, že jsem dostal do rozkroku úder hokejkou, případně že mě tlačí nějaká část výstroje. Časem bolest na chvíli odezněla, tak jsem nic neřešil," říká dvaatřicetiletý slovenský zadák v rozhovoru pro deník Pravda.
„Jenže v polovině prosince jsem opět cítil, že se se mnou něco děje. Nebyl jsem ve své kůži, tušil jsem, že něco není dobré. Ale že to bude až tak špatné, to jsem si vůbec nepřipouštěl. Domníval jsem se, že mám nějaký zánět. Klubovému lékaři jsem řekl, co mě pobolívá, a tak mě poslal na prohlídku k urologovi. Když mi řekli, co mi zjistili, a že ještě ten den mě budou operovat, zhrozil jsem se. Bylo to něco děsivého. Namísto pohodové atmosféry svátků se mi obrátil svět, se svými nejbližšími jsem prožil nejtěžší týden v životě," přiznává Frühauf, který si za národní tým zahrál na mistrovství světa 2010 a o dva roky později získal domácí titul s bratislavským Slovanem.
Když se dozvěděl krutou realitu, zmocnila se ho hrůza a panika. „Na mysl mi přicházely nepříjemné otázky. Hlavně ta, jakou mám šanci. V ten den mi ani lékař nedokázal odpovědět. Pan doktor Holub, který mě operoval, mě však ubezpečoval i utěšoval, že pokud nález nebude extrémně velký, umějí s ním bojovat."
Skóre narůstá ve prospěch vyléčení
Dvacetiminutové čekání na snímky z CT vyšetření pro něj bylo nejstrašidelnější dobou v životě. „Za prosklenou stěnou jsem viděl, jak lékaři zkoumají snímky a netváří se příliš optimisticky. Nedělal jsem si velké naděje, ale obavy vzápětí vystřídal důvod k úsměvu. Už jste se v tomto nelehkém zápase ujal vedení, ale ještě nemáte vyhráno, říkal mi lékař hokejovou terminologií. Musel jsem však ještě čekat na výsledky z histologie. Dozvěděl jsem se je na Silvestra. Není to nejhorší stav ze šesti druhů, které přicházely v úvahu. Nedáme vám šanci bát se, slyšel jsem v telefonu. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Po každé kontrole, po každém vyšetření to pomyslné skóre narůstá ve prospěch vyléčení," raduje se Frühauf.
V současné době vidí svůj návrat na led optimisticky. „Po prvních léčebných dávkách jsem si ale myslel, že s vrcholovým hokejem je konec. Momentálně chodím každý den až do konce února ambulantně na ozařování. Směřují mi ho na místa na těle, kde mi lokalizovali metastázy. Přišel jsem o několik vlasů, po dávce přichází nevolnost. Předpokládám, že se tělo bude ze zátěže měsíc vzpamatovávat. Pokud bude vše v pořádku, v což věřím, v dubnu bych chtěl začít s tréninky."
Prešovský rodák si zároveň cení reakce Hradce Králové. Aniž by východočeský klub ještě znal výsledky Frühaufova vyšetření, naznačil mu, že pokud bude mít chuť v hokeji pokračovat, může zůstat. „Zachovali se fantasticky. Ve vedení jsou správní chlapi, v mých očích největší frajeři v tom nejlepším slova smyslu. Nabídli mi novou smlouvu a potvrdili, že se mnou počítají. Nepodepsal bych ji, kdybych nevěřil, že mužstvu ještě mohu pomoci," říká odhodlaně.
Podpora fanoušků ho dojímá
A rovněž děkuje všem fanouškům i spoluhráčům za podporu, která mu dodává spoustu energie. „Když vidím velké transparenty v hledišti s přáním brzkého uzdravení a čtu na nich - Frigo, jsme s tebou, drž se, až mě to dojímá. Zprvu jsem měl jisté obavy, aby mě kluci nelitovali. Dostávám milión mailů a esemesek od přátel, někdejších spoluhráčů, známých i neznámých. Ani nevím, jak mám všem poděkovat za úžasnou podporu."
Frühauf už má za sebou první osvětnou akci. Na hradecké dorostence, juniory i spoluhráče z A týmu apeloval, jak důležitá je při tomto druhu onemocnění prevence. „Moc bych si vyčítal, kdyby se někomu přihodilo něco podobného, a já ho nevaroval. Intimní místa je třeba si prohmatávat, a když máte podezření, že se dějí nějaké změny a varle je tvrdé a zvětšené, ihned zajděte ke specialistovi. Vyšetření trvá možná minutu a je podobné, jako když chodí budoucí maminky na ultrazvuk. Hlavně nic nepodcenit a nenamlouvat si, že to nic není, protože mně se nic nemůže stát. Může," říká Frühauf, jemuž by se do dvou let měla vrátit plodnost. A kdyby náhodou ne, preventivně si nechal zamrazit sperma. „To je běžný postup."
S nepříjemnou diagnózou se mu pochopitelně změnil žebříček hodnot. „Přemýšlel jsem, co všechno ještě stihnu se synem, s rodinou, co zmeškám. Uvědomíte si, že prohra v hokejovém zápase je ve srovnání s tím, co prožíváte, nepodstatná. Nad tím, co mě někdy vědělo vytočit, se dnes jen pousměju," uzavírá Frühauf.
