Článek
„Už nezbývalo moc času. Martin Látal tam šikovně vystřelil do houfu před brankou, kde jsem úspěšně zaclonil Kristanovi, takže absolutně nic neviděl. Puk mě trochu šťastně zasáhl, ale přesně takový gól jsme asi potřebovali. Celý zápas do Pardubic bušíme, nakonec nám to tedy vyneslo tříbodovou odměnu," usmíval se Urban, jenž hrál nejvyšší soutěž dosud jen za Liberec.
„Premiéra na jedničku. Bylo moc fajn slyšet, jak celý stadión skanduje moje jméno," líčil třicetiletý útočník. Obě boleslavské trefy v utkání přitom byly trochu šťastné, při důležitém vyrovnání si kapitánem Výborným nahozený puk zpoza branky obránci hostů sami srazili do branky. „Není to o hezkých gólech, spíš se musejí vydřít," tvrdil Urban, jenž schytal na brankovišti bezpočet ran.
„Mám v popisu práce dělat bordel před brankou. Vím, že to tam hodně bolí, ale při mojí postavě jsem k takovému stylu hry asi předurčený," uvědomoval si Urban. „Skutečně se pro něj nabízí přesně takové využití. Když se postaví na hranu brankoviště dvoumetrový chlap, má to každý gólman těžké, aby něco viděl. Nám hráč takového typu chyběl a Urban se jeví v mnoha směrech dobře," líčil boleslavský trenér František Výborný.
Má přitom postavu, s níž by mohl klidně dělat basketbal nebo volejbal. „Hraju hokej od čtyř let, to jsem netušil, že takhle hodně vyrostu. Pak jsem od něj utéct už nechtěl. Moje vysoká postava má na bruslích plusy i mínusy. Výhodou je určitě moje delší hokejka. Když ale trefím menšího hráče, tak to vždycky smrdí úderem do hlavy," doplnil Urban.
