Článek
Svoji cestu za nesmazatelným zápisem do historie načal hned úvodním plaveckým finále. Vodní kostka překvapivě nebyla brzy dopoledne zaplněna do posledního místa, zato mezi novináři byl zájem obrovský. Zejména kvůli Phelpsovi jsou plavecké soutěže jedinými soutěžemi, kam nestačí žurnalistům akreditace, ale vydává se omezený počet vstupenek.
Skončil rekordem
Phelps v počátku tvrdě bojoval s Maďarem Csehem a krajanem Lochtem, jenže brzké probuzení ze snu nepřišlo. Plavecký supertalent kraulem uplaval všem soupeřům i sám sobě - vlastní světový rekord vylepšil o 1,4 s na 4:03,84.
Po dohmatu žádné velké oslavy, jen zvednutí rukou nad hlavu, široký úsměv a pohled do hlediště. „Snažil jsem se najít svoji mámu, ale neviděl jsem ji,“ vykládal. Jednoho fanouška ale poznal bezpečně. „Zahlédl jsem prezidenta Bushe, jak mi ukazoval zdvižený palec a držel americkou vlajku. To bylo milé,“ vykládal Phelps po své asi poslední dlouhé polohovce.
„Měli jsme dohodu s trenérem. Řekl jsem, že už ji po olympiádě nechci plavat. A on, že ji ale musím skončit stylově rekordem. To se povedlo, ale teď mi zase trenér tvrdil, že si ještě promluvíme. Tak jsem ho zastavil, vždyť tohle je netěžší trať ze všech,“ usmíval se Phelps.
Jíst, spát, plavat
Osminu cesty za jedním z nejpamátnějších počinů olympijské historie má za sebou. „Teď budu jen jíst, spát a plavat. Hlavně musím zapomenout, že vůbec nějaký závod byl a soustředit se na další,“ naplánoval si. V pondělí jej čeká další finále, štafeta na 4x100 m volným způsobem.
