Článek
Jak se vám za Pyrenejemi závodí?
Většinou to byla úspěšná vystoupení a tak věřím, že tradice zůstane zachována a navážu na dřívější španělské výsledky. Doufám, že to bude jedno z nejhezčích mistrovství, na něž budu dlouho vzpomínat. Co víc si přát než závodit v Barceloně a bydlet v hotelu u moře...
V dějišti šampionátu prakticky nehrozí dešťové přívaly, jaké vám otrávily třeba květnové vystoupení na Zlaté tretře. Jaké počasí byste uvítala?
Nejlepší by pro mě bylo asi pětadvacet stupňů, polojasno a mírný vítr do zad. Mohl zesilovat někde na padesáti metrech, kde by se díky němu protáhla dráha oštěpu.
V jakém stavu je vaše achilovka, která vás zlobí od začátku sezóny?
Trochu se umoudřila, zazlobí už jenom občas. Poslední dobou mohu i zasprintovat. Achilovka se dostala do své obvyklosti, při níž jsem třeba před dvěma roky vyhrála olympiádu. V tréninku je v podstatě všechno v pořádku. Bolest trochu cítím jen při závodech, když mám obuté tretry, ale nějak jsem se s tím naučila házet i žít.
Zlepšila se díky tomu vaše pohoda před vrcholem sezóny?
Moje nálada je dobrá. Důležité je, aby pohoda panovala v celém družstvu. Chtělo by to vytvořit opravdový tým, v němž by si všichni věřili, drželi pospolu a chodili se do hlediště povzbuzovat. To taky hodně dělá. Je nás čtyřicet, takže se dá vytvořit docela slušný kotlík, který může dotyčného vyburcovat k tomu, aby porazil soupeře jen o pověstný ždibíček. Mohla by se tak vytvořit úspěšná vlna, z níž by se třeba roztrhnul pytel s medailemi.
Ne všechny letošní závody vám vyšly podle gusta, přišly porážky. Jak jste se s nimi vypořádala?
Poznala jsem, že mi už není dvacet a neregeneruji ze dne na den. Taky je trochu nepříjemné pozorovat mladší holky, jakou mají radost, když porazí olympijskou vítězku. Jenže na některých závodech jsem neměla vlastní oštěpy, a to jsou věci, které málokdo ví. Prostě jsem hodila dvaašedesát a hotovo. Já ale zase vím, že když budu házet svým nářadím a nebudu unavená, tak jsem ho schopná poslat třeba o deset metrů dál. Tohle mě uvnitř docela hřeje.
Kolik myslíte, že bude na ME potřeba hodit na medaili?
Budeme tam tři oštěpařky s výkony přes sedmašedesát metrů. Když nebude pršet, tak se medaile budou nejspíš rozdávat za takový výkon.
Máte zprávy o největších konkurentkách?
Vedoucí žena tabulek Ruska Abakumová je někde schovaná. Nebyla dokonce ani na ruském šampionátu. Němka Obergföllová se taky měsíc nikde neobjevila, takže i ona může být dobře připravená.
Na startu bude chybět další Němka Neriusová, která po loňském vítězství v Berlíně ukončila kariéru. O zlato vás obrala i před čtyřmi roky v Göteborgu. Je to pro vás úleva?
Steffi s námi už závodit nebude, ale v Barceloně změřím síly s jinými špičkovými oštěpařkami. Já jsem spíš ráda, že mezi kvalifikací a finále je den volna. To je pro mě výhodnější než kdyby se závodila dva dny za sebou.
Jak budou tentokrát vypadat vaši tradiční fanoušci?
Přijedou hlavně v menším počtu než loni do Berlína. Bude jich asi deset a každý je snadno pozná podle triček s nápisem Bára ultras a punkových účesů. Jejich projev bude ale myslím o poznání komornější. To že jich přijede míň je pro mě spíš plus. Nebudu muset tolik myslet na to, jestli všichni v pořádku dorazili. Přítomnost příliš velké skupiny mi loni trochu brala energii. Teď budu mít víc času soustředit se sama na sebe. Snad těm nejvěrnějším udělám větší radost než stříbrem v Německu a budu mít s nimi při oslavě čas posedět. To před rokem nebylo v padesátihlavé grupě dost dobře možné.
