Článek
V pátek startuje finále letošního play-off, už potřetí za sebou se o titul utká váš Tatran a Vítkovice. V čem vidíte silné stránky obou celků?
Síla Tatranu spočívá v kombinační hře a zkušenostech opor. Vítkovice mají tři vyrovnané pětky, ti kluci spolu hrají pohromadě šest sedm let. Mají řadu nacvičených kombinací, navíc preferují hodně běhavý florbal. Celoplošným presinkem se budou snažit rozbít naše taktické pojetí.
Ve Vítkovicích je stejně jako v Tatranu řada reprezentantů. Hecujete se s kolegy z národního týmu?
Že bych někomu psal, to ne. Nechám si to na hřiště.
Loni jste šli do finále ověnčení osmi tituly za sebou, letos se z pozice vicemistra budete snažit vrátit na trůn. Je ve Střešovicích cítit proměna atmosféry?
Rozhodně. Loni už bylo znát, že někteří hráči berou titul jako samozřejmost. A najednou jsme zjistili, že nám titul chybí, a zvýšená motivace byla znát během celé sezóny. V tom je největší změna. Už víme, že nemusíme pokaždé zvedat pohár mistrů.
Takže loňská finálová prohra byla dobrá výchovná facka?
Po pátém zápase se ve mně mísil smutek se vztekem. V tu chvíli to ale byla dobrá facka, vlastně bychom měli Vítkovicím poděkovat, že se našel soupeř, který nás donutil se zlepšit.
Touhu vrátit titul do Prahy neskrývá ani vedení Tatranu, které slibuje nejvyšší odměny v historii a motivuje také vidinou zážitkových pobytů. Co byste si přáli prožít jako staronoví mistři?
Pro mě a myslím i většinu týmu nehrají tyhle motivační faktory velkou roli. Pro nás bude největší odměna a zážitek vyhrát titul. Peníze by stejně byly spíš decentní záležitost a nějaký společný zájezd? To si moc neumím představit, naše dovolená praskla na florbal. Takže bych to případně viděl maximálně na víkend ve sklípku ve Znojmě. Ale tam můžeme jet tak jako tak. Teď před námi ale stojí jediná věc: triumfovat ve finále.
