Článek
„Baví mě to,“ přiznává dvojnásobný olympijský medailista, jenž vede dvě nadějné posádky Ondřej Karlovský–Jakub Jáně a Jonáš Kašpar–Marek Šindler. „Ze začátku jsem si říkal, jestli jsem jim řekl všechno, ale už se v tom učím chodit,“ věří Štěpánek. Z břehu má větší přehled, než měl ve vodě. „Tam mi to přijde všechno naprosto jasné, hned vidím, kde je chyba,“ říká.
Zpět do lodi ho to netáhne. „Zvlášť v tom počasí,“ vyprávěl na promoklé Trnávce, kde se uzavírala nominace.
Do lodi jen pro televizi
Přesto ještě jednou s Volfem do deblkanoe zaklekl, když točili televizní šot. „Předtím jsme naposledy jeli v Troji při mistrovství světa, získali jsme stříbro a měli skvělý pocit z jízdy,“ líčil. „Teď mě bolela kolena, a když jsem udělal záběr a čekal, jak vyletíme, nic se nestalo. Techniku člověk nezapomene, ale síla je za měsíc pryč,“ uznal.
„Jára taky vypadal zadýchaně,“ dobíral si Volfa Jakub Jáně. „Ale bylo vidět, že jezdit nezapomněli, asi by nás ještě potrápili,“ kvitoval, že nevyužili možnosti jisté nominace.
„Protože pak bychom jeli na Macháč místo Ameriky,“ vylekal se Marek Šindler představy, že by jeho posádku minul světový šampionát v Deep Creeku. „Aspoň doufáme, že někde za našimi zády netrénují a nebyla jen to póza pro televizi,“ usmál se jeho parťák Jonáš Kašpar.
