Článek
Měli jste na ploše přehled, co se děje?
Ten Fin byl devátý, pořád musel skákat dál. Ale proč si to nechal na 230, tomu jsem taky nerozuměl. Ani nechápu, proč pak skákal třeba ještě ten Dán, když už byl do osmičky.
Vy jste si na 230 jen položil nohu na doskočiště, aby vám rozhodčí napsali křížek.
Kdyby to náhodou bylo třeba, chtěl jsem mít ještě dva pokusy.
Ale rozhodčí vám pak napsali, že jste výšku vynechal?
Já to ale prošlápl, normálně šla časomíra… Měli v tom rozhodčí zmatek, ale popravdě já taky. Teď jsem rád, že jsem v té osmičce.
Debatovali jste o situaci s ostatními výškaři?
Na toho Fina jsme si trochu zanadávali. Ale asi si chtěl nechat pokus poslední záchrany.
Co jste si říkal s trenérem Janem Janků?
On také moc nevěděl, jak to vypadá, já jsem mu říkal, že ten pokus projdu, kdyby to náhodou skočil. Ale měl jsem vše na první, nevěřil jsem, že by to bylo ještě třeba.
Pamatujete někdy podobné zmatky?
Jednou v Birminghamu nás šlo do finále deset nebo jedenáct za 225, tam jsme všichni řekli, že skončíme a pustili nás po chvíli dál.
Jak vám seděl pružný povrch?
Za začátku jsem na tom byl trochu nesvůj, Zuzka Hejnová také říkala, že se s tím trochu prala. Je zvláštní, trochu tupý, není tam zpětná vazba. Když to člověk neudělá, tak ho to nekopne, spíš to vyhovuje pomalejším výškařům.
Jaké máte vyhlídky na finále?
Bude to otevřené, překvapil ten mladý Dán Klausen, skákal pěkně. Je nás osm, nejhůř bych byl osmý, ale budu bojovat, abych se o pár míst nahoru posunul.
