Článek
Zatímco v předchozích ročnících závodu více či méně neomezeně vládl Američan Lance Armstrong se svou družinou Discovery Channel, letos je situace jiná. Armstrong ukončil kariéru a těsně před startem navíc Tour přišla o své největší hvězdy. Kvůli podezření z dopingu nebyli vpuštěni do závodu např. Němec Jan Ullrich, Ital Ivan Basso či Kazach Alexandr Vinokurov.
"Týmy, které na ně měly jet, musely rychle přeskupit své ambice. A najednou jsou největšími favority Landis nebo Meňšov, se kterými se úplně na ty nejvyšší příčky nepočítalo," míní Tomáš Konečný, cyklista stáje Wiesenhof-Akud. Sám jel Tour v roce 2002 v barvách DomoFarm Frites.
Vůdčí roli nechce nikdo přijmout
"Tak silný mančaft jako Discovery s Armstrongem letos prostě není. Když to řeknu zjednodušeně, tak on vždycky vyhlásil: Já to vyhraju a jedem. Odtáhli si to. Teď tu vůdčí roli nechce přijmout nikdo. Vládne chaos, závod je najednou otevřený pro moc lidí. A často z toho pramení i ty pády," přiznává Konečný. "Peloton se pořád přesypává, každý má stejný úkol: hlídat svého lídra. Z těch tlačenic vznikají pády," přiznává František Raboň ze stáje T-Mobile. Sám letos jel třítýdenní Giro d'Italia.
Z původního počtu 176 startujících chybí před dnešním vjezdem do Alp 20 lidí. Většina z nich odstoupila kvůli pádům. Nejhůře dopadli Nizozemec Erik Dekker (Rabobank) a Belgičan Rik Verbrugghe (Cofidis). Šestatřicetiletý Dekker se na Tour loučil s kariérou. Hned ve třetí etapě však přehlédl díry na silnici. Výsledkem byly vyražené zuby, hluboké řezné rány v obličeji a bezvědomí. "Chvíli jsme se báli, že to nepřežil," řekl mluvčí týmu Bergsma.
Verbrugghe v nedělní etapě přeletěl po podklouznutí v zatáčce svodidla. Zlomil si stehenní kost, byl celý sedřený a čeká ho šestiměsíční pauza. Další účastník pádu, Španěl David Canada (Saunier Duval), si zlomil klíční kost. Již dříve skončil závod po kolizích s diváky či pádech pro Itala Paola Savoldelliho (Discovery Channel), Španěla Alejandra Valverdeho (Illes-Balears) nebo Američana Bobbyho Julicha (CSC).
Riskuje se hodně
"Tour je hrozně nervózní. Po čtrnácti dnech se k tomu navíc přidá únava, koncentrace už není taková," tvrdí Konečný. "Riskuje se hodně. Kdyby tam byl jeden dominantní tým a úniky by se víc sjížděly, tolik by to nepadalo," myslí si René Andrle, účastník Tour 2003 v barvách tehdejšího španělského týmu ONCEEroski.
Dá se pádům předejít? "Když je v zatáčce písek a ustřelí kolo, nedá se s tím dělat vůbec nic," vysvětluje Raboň. "U Vebruggeho s Canadou to byla jezdecká chyba. Trošku tu zatáčku podcenili," myslí si Konečný.
Andrle zažil před třemi lety těžký pád týmového kolegy Belokiho. "Při sjezdu vjel ke kraji silnice na rozteklý asfalt. Měl rozdrcený loket a zlomil si stehenní kost. Byla to smůla, nemohl to dopředu vidět," vrací se k nepříjemné události.
Kdo zabrzdí, nevyhraje
Kapitolou samou pro sebe jsou hromadné dojezdy. Elitní spurtéři sice už vědí, co si mohou dovolit, ale stačí neukázněný divák u bariéry a odnese to roztržená ruka jako v případě Nora Hushovda. "Sprinteři jsou samostatná kategorie. V obrovské rychlosti vypnou a soustředí se jen na vítězství. Vůbec nemají ruce na brzdách," přidává Raboň. "Na druhou stranu: kdo zabrzdí, nevyhraje," říká Andrle.
Nepříjemné pády k cyklistice patří a těžkou chvilku si určitě prožil každý. "Když se člověk sedře, většinou se zvedne a jede dál. Posledních padesát kilometrů se na největších závodech jezdí obrovskou rychlostí, a pokud zrovna nejsem lídr, nikdo na mě nečeká. Musíte zatnout zuby a jet. Cyklisti jsou na bolest zvyklí," tvrdí Konečný. "Jednou jsem se po pádu na Vueltě tak sedřel, že jsem dva dny nemohl spát. Měl jsem na sobě obvaz a další den mi strhl ty strupy. Bolelo to jako čert, ale vydržel jsem," uvedl Andrle.
To peklo musí člověk přežít
Tour vstupuje do své poslední části a zatím zdaleka není nic rozhodnuto. "Vždyť je mezi první a desátým rozdíl nějakých pět minut. To v horách neznamená vůbec nic," vzhlíží k závěrečnému týdnu Konečný. "Ještě to bude boj. To peklo musí člověk přežít, jet co nejlíp a ještě se vyhnout pádům. Jinak je konec," ví australský jezdec stáje DavitamonLotto Cadel Evans.
Na vedoucího Španěla Pereira ztrácí z páté pozice 2:46 min. "Sám jsem zvědav, co hory přinesou. Spousta solidních vrchařů, kteří už nemají šance na dobré celkové umístění, bude chtít alespoň vyhrát etapu. Když se nechá někdo odjet, může získat dvacet minut. Jak tady není Discovery s Armstrongem, situace se diametrálně změnila," dodává Evans před dnešní etapou z Gapu do Alpe d'Huez. Měří 187 kilometrů a jsou na ní dvě vrchařské prémie nejvyšší kategorie. První na vrcholu Col d'Izoard (2360 m) a druhá v cílovém středisku, kam cyklisté budou stoupat dlouhých čtrnáct kilometrů.
