Článek
Už se vám vůbec někdy podařilo dát dva góly v jednom ligovém zápase?
Ale ano. Ještě když jsem hrával v Příbrami, dal jsem Kladnu také dvě branky.
Ale tak krásné, jako jste nasázel jabloneckému Špitovi, asi nebyly...
To tedy určitě ne. Nejdříve parádně trefený balón, pak sólo, to se nevidí každý den.
Který z gólů se líbil víc vám osobně?
Těžko říci, radost mám z obou.Ten první z pětatřiceti metrů byl důležitý, neboť přinesl do našich řad tolik potřebné uklidnění, druhý zase znamenal tři body.
Vaše sólo přes čtyři jablonecká hráče bylo skutečně parádní... Dokonce se zdálo, že vás domácí obránci ani nechtějí zastavit, aby vám ho nepokazili!
Zkusil jsem proběhnout a oni přede mnou couvali. Proto jsem šel až do vápna a měl čas i prostor vystřelit. Jasně že jsem rád, že to tak vyšlo.
K oslavě gólu jste si ale nevybral právě dvakrát vhodné místo. To jste chtěl jablonecké fanoušky provokovat, když jste běžet slavit právě k nim?
Vůbec ne. V emocích mě pod jablonecké fanoušky stáhl Láďa Krejčí a já ani neregistroval, že na náš létají kelímky s pivem. Byl jsem naštěstí pod hromadou spoluhráčů.
Závěr podzimu vám vyšel parádně, i v posledním zápase na cizím hřišti jste vyhráli a šestibodový náskok na druhý Liberec si udrželi. Čím ale vysvětlíte domácí ztráty, kde jste přišli o osm bodů?
Těžko říci, venku se nám prostě hraje lépe než doma.
