Hlavní obsah

Statisíce od Hlouška už nečeká. Nepotřeboval jsem další výmluvy, říká Mihálik

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Byl bych hloupý, kdybych se k výzvě pro věřitele nepřihlásil, vypráví otevřeně v rozhovoru pro Sport.cz aktuálně fotbalista Slovácka Ondřej Mihálik. Také jemu dluží bývalý spoluhráč z Plzně Adam Hloušek nemalé peníze. „Je to 800 tisíc korun. Domluvili jsme se samozřejmě na úrocích, takže částka, kterou jsem reálně půjčil, byla o něco nižší," vysvětluje 26leý rodák z Jablonce. Redakce Sport.cz začátkem týdne kontaktovala Adama Hlouška, zda chce na některé pasáže reagovat, do vydání textu ale nereagoval.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Ondřej Mihálik ze Slovácka na archivním snímku z utkání v Liberci.

Článek

Kauza kolem Hlouškových dluhů se táhne fotbalovým prostředím od konce února. Začátkem března uznal Krajský soud v Hradci Králové úpadek fotbalisty, a povolil tak jeho oddlužení. Závazky bývalého reprezentanta jsou v desítkách milionů korun, mezi věřitele patří i bývalí spoluhráči včetně Mihálika.

Jak jste zatím v cestě k získání peněz zpět postupoval?

Přihlásil jsem se jako věřitel k pohledávce, kterou mi Adam Hloušek dluží. Udělal jsem to ale jen z morálního hlediska. Byl bych hloupý, kdybych tak neučinil. O problémech Adama vím už možná dva tři roky, netušil jsem však, že jsou tak veliké. Dostávají se ke mně další informace, ale to není moje věc. Jsem maximálně smířený s tím, že peníze už neuvidím. Každá koruna by byla zázrakem. Smlouvu ale s Adamem podepsanou mám, takže když se rozhodl vše řešit touto cestou, přihlásil jsem se.

Udržujete s Adamem Hlouškem nějaký kontakt?

Pokud to vezmu od začátku, co jsem mu peníze postupně půjčoval, tak když jsme byli v Plzni, snažil se samozřejmě vše vyrovnat. Byly to jen sliby, týden co týden, že peníze pošle. Když mu ukončili smlouvu a šel do Polska, kontakt utichl. Snažil jsem se psát já, jestli už mi něco přijde. Adam buď nereagoval, nebo se později ozval s tím, že peníze má a pošle je. Bral jsem to jen jako další výmluvu. Pak jsem už trochu rezignoval. Z Adamovo strany to občas bylo, ať si zavoláme, že mě chtěl slyšet. Napsal jsem mu, že už ho ani slyšet nepotřebuji, že nepotřebuji další výmluvy. Čekal jsem jen, jestli na účet něco dorazí.

Mezi věřiteli je více fotbalistů. Jste ve spojení?

V kontaktu s nikým dalším nejsem. Jen když vyšel první seznam hráčů, kterým Adam dluží, viděl jsem jméno Michala Bezpalce, jehož znám z reprezentace. Tomu jedinému jsem napsal. S Tomášem Necidem ani Ondrou Čelůstkou se blíže neznám, takže mi bylo i blbé se jich na takové věci ptát. Myslím, že Čelda má svých starostí dost, Adam mu dluží úplně jiné peníze (Čelůstka se přihlásil o téměř 6,7 milionu Kč, původní výše jistiny činí přes 7,2 milionu Kč, pozn.red.). Jak říkám, už to mám v sobě tak nějak uzavřené, udělal jsem teď jen povinný krok.

Úpadek Adama Hlouška se momentálně zjišťuje. Insolvenční soud povolil řešení oddlužením a vyzval věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby tak učinili do 2. května 2023.

Také jste upozornil, že v prvním seznamu věřitelů vám Adam Hloušek zkomolil jméno na „Míchálika".

Bylo to jen takové mé dorýpnutí. Doma jsme se nad tím pozastavili a s přítelkyní si říkali, zda bude blbé, když to tam hodím. Takže jsem si rýpnul, nic extra útočného.

Co si z celé kauzy berete do života?

Ponaučení je to stoprocentně, už vím, že peníze nikdy nikomu nepůjčím. Byla chyba u mě, že jsem si před půjčením nezjistil, jestli je Adam v nějakých problémech. Když mě poprosil o peníze, samozřejmě jsem věděl, jakou má za sebou fotbalovou kariéru. Musel vydělat obrovské peníze. Nikdy bych to do něj neřekl, i s ohledem na jeho povahu, kdy jste o něm v kabině nevěděli, nedělal problémy a byl fajn spoluhráč. Samozřejmě jsem si myslel, že mi vše vrátí.

Jak by se mohl Hloušek oddlužit?
Po shromáždění dat o nemovitostech, příjmech a výdajích navrhne insolvenční správce případně splátkový kalendář. Po dobu pěti let by pak Hloušek podle zákona měl povinnost „vynaložit veškeré úsilí, které po něm může být spravedlivě požadováno", tedy splácet a pravidelně o své situaci informovat příslušné orgány. V případě, že uhradí alespoň 30 procent z celkového dluhu, může ho soud od zbytku osvobodit. Pokud by se mu povedlo uhradit až 60 procent z celkové částky už za tři roky, mohl by být osvobozen ještě dříve.

Jenže...

Vím, že jsem udělal chybu. Až po několika měsících jsem se začal dozvídat, že si půjčuje i od dalších a určitě ne malé částky. Jedno ponaučení je si vždy zjistit, o koho jde, jaké má problémy. Druhé pak mít na to papír. Jakmile si půjčíte na dobré slovo, je to konec. No a nejlepší je nikomu nepůjčovat.

Takové částky jsou určitě zásahem do vlastního rozpočtu.

Neříkám, že mě to existenčně zničí, ale o malé peníze se rozhodně nejedná. Nikdo podle mě nemá dost na to, aby mohl rozhazovat. Když půjčujete z úspor a žijete v domnění, že je budete mít do tří týdnů zpátky, tak s nimi nějakým způsobem počítáte. Rána do finančního rozpočtu to samozřejmě byla. Cokoliv teď přijde, je jen do plusu.

Máte jasno, jak bude vše pokračovat?

Tuším, že oddlužení je, aby do dvou nebo tří let by měl zaplatit 30 procent z celkového dluhu, ke kterému se lidi přihlásí. Myslím, že peníze nějakým způsobem budou, ale mezi věřiteli jsou i sociální i zdravotní pojištění, daně, finanční úřady. Peníze nejdříve půjdou do těchto institucí, pak je tam Čelda s jeho částkou. Mě by uspokojilo, kdyby přišlo 50 nebo 100 tisíc. Nebo takhle, kdyby mi před půlrokem poslal 100 nebo 200 tisíc, mávnut bych nad tím rukou a řeknu mu: „Dobrý, něco jsi mi poslal a už to s tebou nechci nikdy v životě řešit". Teď čekám.

Reklama