Článek
Jak vzpomínáte na svou hráčskou éru v libereckém dresu?
Samozřejmě se mi hned vybaví, že jsme tehdy měli parádní mužstvo. Hra byla také dobrá a musela se divákům líbit. V letech 2005 a 2007 jsme skončili třetí, takže z toho byl bronz a dosud nejlepší výsledky libereckého hokeje. Na tohle období mám jen pozitivní vzpomínky. Výborné tři roky kariéry.
Napadlo vás v průběhu této sezóny, že se Liberec stane soupeřem Olomouce v baráži?
To jsme tedy moc nečekali. Věděli jsme, že se Liberečtí pohybují v extralize na příčkách, odkud hrozí baráž, ale mysleli jsme si, že v posledním kole play out z té pozice uniknou.
Takže jste spíš kalkulovali s účastí Karlových Varů v prolínací soutěži?
Vypadalo to na karlovarský pád do baráže, ale bereme to tak, že se Vary zachránily a dopadlo to takhle.
Pomohla vám znalost liberecké arény při prvním vzájemném zápase?
Já jsem na střídačce a hlavní tíhu nesou kluci na ledě. Musí si vyzkoušet sami menší kluziště. A chvíli jim trvalo, než si na to zvykli. Chci věřit, že až tady budeme hrát druhý zápas, bude to z naší strany ještě lepší.
Jak prožíváte baráž z trenérského postu? Jako bývalého a nesmírně zkušeného hráče by vás asi nemělo nic překvapit.
Jsem teprve na začátku trenérské dráhy, a jelikož tuhle práci nedělám dlouho, vnímám už samotnou možnost bojovat o extraligu jako velký úspěch olomouckých hráčů i nás, trenérů. Prostě si to chceme užít.
A jakým způsobem?
Ne, že bychom se uspokojili startem v baráži a přestali hrát, ale hodláme zdramatizovat boj o dvě extraligová místa a zkusíme se rvát o postup. Stát se může cokoliv. Neskládáme zbraně a zároveň víme, že nemůžeme hned chtít všechno. Musíme být pokorní.