Článek
„Ze začátku jsem toho měl dost, ale pak jsem se trošku rozehrál. A jakmile jsme získali vedení, už jsem se cítil dobře. Po půl roce nečinnosti jsem od sebe nemohl víc čekat. Je těžké získat znovu hokejové návyky. Při zápase je to jiné, než při tréninku nebo při hře se starou gardou v Letňanech. Nehrál jsem úplně optimálně, ale nějak jsme to ubojovali,“ líčil Pilař. Asistencí se podílel na vyrovnávacím gólu Gerháta v přesilovce. „Početní výhody nám docela šly,“ pokýval hlavou. „Ve třetí třetině jsem se dostal do pohody. Za rozhodnutého stavu se už hraje v klidu,“ usmál se obránce.
Minule Litvínov prohrál s Kladnem. V jakém rozpoložení našel Pilař litvínovský tým? „Kluci si v poslední době moc nevěřili. Jihočeši nezačali špatně, mají dobrý tým. Důležité bylo, že Budějovice nevedly dlouho. Kdyby držely náskok déle, padla by na nás nervozita. Ale publikum nás podpořilo a doufám, že vítězstvím nad Mountfieldem se ten litvínovský útlum zlomil. Chtělo by na výhru nad Budějovicemi navázat v Brně. Uvidíme, jestli jsme schopní zvítězit ve dvou utkáních po sobě,“ vykládala staronová litvínovská posila.
Jak prožíval čekání na angažmá? „Ke konci září jsem už pociťoval nejistotu. S agentem jsme si říkali, že potřebuji začít hrát. Čím déle bych čekal, tím by to bylo horší. Litvínov mi vyšel vstříc. A jsem za to rád. Znám spoluhráče, hlavně Roberta Reichla. Adaptace a přechod do klubu proběhly bez problémů. Doufám, že mužstvu pomůžu,“ přemítal Pilař.
„Když budu hrát dobře, tak mě jistě v Litvínově přivítají i nadále s otevřenou náručí. Je to jenom na mě,“ uzavřel 31letý bek.
