Článek
Gólmanská abeceda Milana Hniličky
ALKOHOL - Jedno dvě piva před usnutím doporučují i doktoři, ale já moc pivař nejsem. Během sezóny se alkoholu spíš vyhýbám. Od toho je léto, abychom si odpočinuli a něco si užili. A největší oslava? Určitě po Naganu, tam to bylo monumentální.
BITKA - Zapojil jsem se jen do menších strkanic. V bitce člověk riskuje zranění, navíc by mě nějaká potyčka jen rozptylovala od chytání.
CENY - Jsou příjemné, většinou je udělují lidé, kteří hokeji rozumějí. Velkou váhu jim ale nedávám. Hokej jsem začal hrát, protože je to týmový sport, a ne pro individuální úspěchy. Medaile mají větší hodnotu, takže je mám pěkně v sejfu.
DVOJKA - Během kariéry jsem se tyhle pozice jedničky nebo dvojky snažil přijímat v klidu. I když se do branky hned nedostanu, musím být ve střehu.
EUFORIE - Kvůli ní dělám hokej. Když se podaří vyhrát poslední zápas v sezóně, tak to je nejlepší pocit, který ve sportu existuje.
FANOUŠCI - Podpory si vážím, je pro mě důležitá. Když fanoušci skandují moje jméno, tak jim z branky rád zamávám.
GÓLY - Ten nejhloupější jsem dostal loni od Tomáše Kaberleho přes celé hřiště. Navíc v Kladně, kde jsem v životě už něco odchytal. HUDBA - Záleží hodně na náladě. Momentálně se mi líbí Monkey Business.
INSPIRACE - Snažil jsem se klást si vysoké cíle a jít za nimi. Líbí se mi, když je gólman klidný, v začátcích kariéry jsem emoce musel potlačovat, teď už jsem srovnaný.
JISTOTA - Když se mi daří, tak jde všechno snadno. Nepřemýšlím zbytečně o hokeji, na zimák se snažím přijít s čistou hlavou. Není to tak, že bych se ráno probudil a věděl, že budu večer chytat dobře.
KINGS - V Los Angeles jsem byl zraněný. Pak jsem viděl, že mi Kings šanci nedávají a chtěl jsem domů. Neměl jsem už potřebu někomu něco dokazovat.
LIBEREC - První rok v klubu předčil moje očekávání. Byla to dost těžká sezóna, protože jsem měl dost práce a ke konci toho měl dost. V partě, jaká se tam vytvořila, se ale dělá dobře.
MANŽELKA - Poznali jsme se, když nám bylo šestnáct let, na gymnáziu v Kladně. Klape nám to.
NAGANO - Nemám pocit, že by zlato z olympiády mělo být nějak výrazně spojované s mým jménem. Bral jsem už jako úspěch, že jsem v mužstvu, a to tvoří třiadvacet hráčů. A opera Nagano? Neviděl jsem ji, ale tátovi se ségrou se líbila.
OBRÁNCI - V nároďáku jsem hrál s velkou spoustou skvělých hráčů, vypíchnout jedno jméno prostě nejde.
PORÁŽKY - Štvou mě, ale práce domů nepatří, tam se snažím udržet si pohodu.
RODINA - Pro mě znamená to nejdůležitější, co mám. S kariérou se to vůbec nedá srovnávat. Na druhou stranu hokej dělám od šesti let. Je to můj život. Musel jsem se naučit to skloubit.
STRACH - V brance ho nezažívám. Stane se, že při vyrovnaných zápasech, kdy se mi daří, po mě útočníci jdou, snaží se mě rozhodit. Ale bát se při chytání? To ne.
THRASHERS - V Atlantě jsem si tři roky budoval pozici, měl úspěchy a najednou mě po sedmi zápasech nové sezóny přestali stavět. Thrashers jsou špatná organizace, doplatil jsem tam na nezkušenost trenéra a vedení.
ÚSPĚCHY - Měl jsem štěstí, že jsem byl v mnoha týmech, které vyhrávaly. Nejvíc si asi cením titulů mistra světa 1999 a 2001.
VZOR - Od gólmanů, kteří se mi líbili, jsem se snažil něco okopírovat, konkrétní vzor jsem ale neměl. Na stěně mi visel plakát mistrů světa z roku 1985.
ZRANĚNÍ - Asi nejnepříjemnější mě potkalo loni. Měl jsem problémy s oběma koleny, a to je pro gólmana špatné. Brankáři v nich mají větší kloubní pohyblivost než normální lidi. Dost mě to omezovalo.