Článek
Tu v průběhu Turné jen jednou, v Garmisch-Partenkirchenu, vykřesal třináctým místem Jakub Janda, jinak ale nejlepší Čech, od něhož se čekal hlavní přísun bodů, vyhořel.
A další reprezentanti? Škoda hovořit. Ani jeden z nich nepomohl Jandovi plnit plán nového kouče Jána Tánczose, který před startem čtyřdílného klání vyhlásil: Jedeme do Německa a Rakouska pro body. Což v překladu znamenalo, v každém závodě postoupit do třicetičlenného finále.
Laťka ale byla příliš vysoko, jak trenér během Turné poznal. Možná by mu po skončení klání stačilo, kdyby jeho svěřenci alespoň pravidelně uspěli v kvalifikaci. Ale ani to nebyla na Turné samozřejmost. Třikrát se to povedlo Jandovi, jen jednou jej následoval Jan Matura.
Vyplatí se jít do Liberce?
Mužstvo se snažilo rozjasnit psychickou nepohodu také pohovory s psycholožkou. Ale ouha! "Zdálo se mi, že byl nervózní a napjatý," hlásil v televizním studiu bývalý skokan František Jež k Jandovu výkonu v závěrečném vystoupení. A tak ani tento tah příliš nevyšel.
Tým před Turné vyhlašoval, že bude bojovat. Po závodech ale reprezentanti na bojovnost zapomínali. Tu jim vadilo nižší nájezdové okno, tu zase špatně foukl vítr, jindy byl zase na vině celý můstek. "Štve mě," prohlásil o můstku v Bischofshofenu, kde skončil předposlední, Janda. Ten v průběhu klání vůbec proslul alibistickými výroky: "Skoky jsou ošidné, někdy jste nahoře, jindy zase dole. Do skoků nikdo nevidí." Jakpak to asi dělá Ahonen, Hannawald či Malysz, kteří se"nahoře" drží již řadu let?
Takhle hovoří nejlepší český skokan. Smutné... I s ohledem na to, že příští závod Světového poháru uvidí čeští příznivci naživo, v Liberci. Jenže, vyplatí se jim vůbec vypravit se k můstku a povzbudit domácí skokany, když nevědí, jestli bude nájezdové okno dostatečně vysoko, zda dobře foukne vítr, či zda budou Češi zrovna nahoře?
