Článek
„Čtrnáct dnů ležte doma, pak začneme s rehabilitací,“ slyšel od doktorů před necelým měsícem, když opouštěl zlínskou nemocnici. Při tréninkové vyjížďce mu nedala přednost nepozorná řidička, Vabroušek se z bezvědomí probral až v sanitce. „To musíme urychlit, já už za čtrnáct dnů budu mít za sebou závod na Havaji,“ reagoval na doporučení lékařů.
Ve start už nevěřil
A skutečně, 14. října nejprestižnější triatlonový závod zvládl. Už potřinácté v řadě. „Omezovalo mě jen rameno a při dýchání mezižeberní svaly, ty mě podle pana primáře budou bolet ještě šest měsíců,“ vyprávěl po 34. místě.
„Ale upřímně, týden po té bouračce jsem moc nevěřil, že to stihnu, i když bývám optimista,“ přiznával. Na Havaji už měl zaplacené ubytování i letenku. „A když mi doktoři řekli, že to bude jen bolet, ale zranění si nezhorším, tak jsem byl rozhodnutý jet,“ hlásil.
Vydal se na téměř devět a půl hodiny dlouhou pouť závodem, nacpal do sebe celkem šest prášků proti bolesti. „Nejhorší to bylo po návratu domů, celý den cestování mému stavu neprospěl,“ přiznával Vabroušek.
Triatlonový rekordman
Letos má v plánu ještě další dva Ironmany, celkem jich za rok zvládne neuvěřitelných patnáct. Pro srovnání, maratónci neabsolvují obvykle více než dva závody ročně a pro triatlonisty je 42 195 metrů jen třetinou závodu.
„Vypozoroval jsem, že čím častěji závodím, tím mám lepší výsledky. Mám doma dvě děti, na soustředění nejezdím, tak jsou pro mě závody nejlepším tréninkem,“ říká.
Na Havaji dokončil už svého 121. Ironmana v kariéře! „Mezi profesionály jich nemá nikdo ani polovinu. Kolik jich ještě přidám? Dokud mě to bude živit a bavit. Ale do padesáti asi nevydržím,“ usmívá se 39letý Vabroušek.
