Po rychle inkasovaném úderu už Slavia v Janově šanci neměla

Nic horšího snad Pražany ani potkat nemohlo. Zápas ještě pořádně nezačal, když se Zapater z trestného kopu parádně trefil, brankář Vaniak plachtil do prázdna a Slavia prohrávala. „A přitom právě na úvod utkání si měli dát hráči pozor,“ tušil trenér Jarolím, že může být zle. Nepletl se, neboť Argentinec Palacio se dostal během pár minut do dvou dalších šancí, argentinský veterán Crespo se k němu přidal, takže  hostující obraně se až hlava zatočila.

Pražané sice hrůzné chvíle přečkali, postupně odložili respekt a hru alespoň opticky  vyrovnali, ovšem do podobné příležitosti k vyrovnání, která se nabízela Šenkeříkovi čtyři minuty  po inkasovaném gólu, se už nedostali. Sami se pak museli třást při každém janovském výpadu, neboť při Sculliho dělovce či jeho letu šestnáctkou Vaniakovi moc a moc zatrnulo a při Zapaterově ráně ještě víc.

Však se také na spoluhráče rozčiloval, jenže ti jeho výtky vážně nevzali a právě na Sculliho šest minut před půlí Suchý úplně zapomněl.

Domácí útočník měl v šestnáctce při centru Tomiče, který si u rohového praporku pohrál s Čelůstkou a naservíroval na vápna parádní balón tolik prostoru a volnosti, že se na třetí pokus samozřejmě trefil a zasadil Slavii druhou ránu.

Po půli už šlo Slavii hlavně o to, aby na ni nedopadly další rány, neboť tlak Janova narůstal a jeho převaha se stupňovala. Pražané byli u většiny míčů pozdě, nestačili pohybem ani rychlostí, scházel jim důraz, po němž Jarolím tolik volal. A protože i prostoru dopřávali domácím až neuvěřitelně, měli Rossi, Crespo či Zapater pálící do břevna ke gólu blízko.

Slavia se osmělila a odvahu sebrala až v samém závěru, kdy italskou obranu pozlobil hlavně Naumov a nebezpečně pálící Janda, ale ani oni nárok neměli. Po dost hrůzném úvodu a vlastně i průběhu tak zápas skončil pro Pražany ještě přijatelnou prohrou.