Hlavní obsah

Bartošáka posílala rodina k soustruhu, teď obránce září v Liberci

Liberec

Bleskově se tuzemská nejvyšší fotbalová scéna učí jméno levého obránce libereckého Slovanu Lukáše Bartošáka. Pětadvacetiletý rodák z moravského Brumova v dresu Severočechů září tak, že je mnohými spojován s reprezentací. Přitom před pár týdny jej rodina posílala k soustruhu.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Isaac Sackey, Herolind Shala a Lukáš Bartošák na tréninku.

Článek

Bartošák hrál totiž před letním přesunem do Liberce druhou ligu na Žižkově. „Během minulé sezóny jsem pět měsíců nedostal výplatu. Peníze mi půjčovala rodina a současně mě pobízela, abych se na fotbal vykašlal a šel dělat, co umím," říká absolvent střední školy s maturitou se specializací mechanik-seřizovač.

„Naštěstí jsem doma neposlechl. Dělal bych dneska na soustruhu," směje se borec, jenž se blýskl trefou hned v prvním soutěžním duelu za Liberec při utkání Superpoháru a další gól přidal v úvodním ligovém kole.

„Byl to snový start. Přitom takhle troufalý jsem nebyl, i když jsem samozřejmě doufal, že dostanu šanci se porvat o sestavu," říká skromně Bartošák. Velký podíl na vydařeném startu přikládá osobě trenéra Trpišovského, s nímž spolupracoval už na Žižkově. „Je super přestoupit do klubu, kde člověk zná trenéra. Na hřišti si dovolím víc, než když bych se musel bát, že mě každá chyba odsune na lavičku. Trenér navíc chce hrát hodně ofenzívně, což mi sedí. Věděl, že jsem schopný podpořit útok," vysvětluje Bartošák snadnou adaptaci.

Na obranu si zvykal těžko

V Brumově, kde s fotbalem začínal, i později při štacích v Hlučíně a Karviné nastupoval jako záložník či útočník. „Až pan Trpišovský mě na Žižkově přeřadil do obrany. Někdy toho mám plné zuby. Není to jako v útoku, kde si člověk při návratech odfrkne. Zvykal jsem si těžko," přiznává.

O místo se však rve ze všech sil. „Když jsem dorazil do Liberce, byl jsem překvapený, co všechno je k dispozici ve srovnání s kluby, kde jsem působil dřív. Někteří kluci to berou jako samozřejmost, ale já si podmínek moc vážím. Na Žižkově jsem neměl na nájem, na jídlo. Každý trénink jsme řešili výplaty. Snažili jsme se na finanční trable nemyslet, ale prostě to nešlo. V Hlučíně jsme se zase převlékali v buňkách. Ale byly to moje začátky v profesionálním fotbale, takže nadšení přebíjelo problémy," vzpomíná.

Největší radost ze synovy odolnosti má Bartošákův otec. „Vždycky mě podporoval a je moc rád, že mě žádné problémy nezlomily. Byl se podívat na souboji play off Evropské ligy se Splitem, určitě dorazí i na některý ze zápasů základní skupiny," těší se Bartošák na souboje s Bragou, Marseille a Groningenem.

K raketovému vzestupu mu pomohlo i liberecké prostředí. „Ještěd je nádherný. Dokonalý relax pro duši. Už se těším na zimní lyžovačku. Ještě si musím pročíst smlouvu, snad to nemáme zakázané..." usmívá se.

Reklama

Související témata: