Článek
Ve středu večer jste s Monakem vybojovali v Poháru UEFA vítězství v Praze v souboji se Slavií. Splnili jste cíl, s nímž jste k utkání přijeli?
Stoprocentně. Chtěli jsme vyhrát. Nic jiného nás nezajímalo. Vzhledem k vývoji ve skupině jsme potřebovali tři body. Ty jsme získali, celkem jich máme šest a to by nám mělo stačit. Výhra nám prakticky zaručila postup ze skupiny.
Jistotu ale přece ještě nemáte?
Jistě, definitivní náš postup není, ale doma s CSKA Sofia zcela určitě bod uhrajeme. Jsem si tím jistý.
Co bylo pro vaše vítězství rozhodující?
Skutečnost, že jsme přečkali úvodní krátký nápor Slavie. Vletěli na nás pěkně ostře. Musím uznat, že jsme měli i trošku štěstí. Ale po prvním gólu už jsme hru kontrolovali a Slavii k ničemu nepustili. Snažili jsme se hrát dlouhé míče na naše hrotové útočníky. Domácí s nimi měli problémy.
Souhlasíte, že byl zápas hodně tvrdý a několik zákroků bylo za hranicí únosnosti?
Byl to zápas, v němž oba týmy chtěly vyhrát a podle toho hra vypadala. Hrálo se nadoraz. To k takovým utkáním patří.
Se svým výkonem jste byl spokojen?
Nastoupil jsem na kraji zálohy a nedostal jsem se tolik do hry jako v domácím utkání s Hamburkem, ale rozhodující bylo vítězství.
Jak jste vnímal urážky, které na vaši adresu tribuny skandovaly?
Slyšel jsem, ale snažil jsem se nadávky diváků nevnímat. Nijak jsem se tím nevzrušoval, prostě jsem to eliminoval a soustředil se na svůj výkon. Nenechal jsem se rozhodit.
Při střídání osmnáct minut před koncem jste přes všechno směrem k hlavní tribuně zatleskal. Proč?
Na zápas dorazila celá rodina, hodně známých a kamarádů. Dohromady jich bylo asi padesát. Byl jsem moc rád, že mě přijeli povzbudit.
