Článek
Hráči si během play-off nechávají růst vousy, barví vlasy, co mají za rituál trenéři?
U mě je to běhání. Už je z toho taková povinnost před zápasem. Kluci říkají, že když nejdu běhat, tak prohrajeme. Takže po rozbruslení, když jdou hráči na oběd, já jdu běhat...
Kdy jste s tím začal?
Teprve asi před měsícem.
Kolik kilometrů běháte najednou?
Desítku. Teď běhám každý den.
Kam vybíháte?
Když je špatné počasí, tak tady na běhátku, nebo je za zimákem u vody taková pěkná stezka.
Prý se chystáte i na půlmaratón, to je váš cíl?
Hlavním cílem bylo shodit a já diety moc nemám rád. V Rusku jsem nabral asi dvacet kilo, tam se jenom jedlo a pilo (úsměv). Pak to dělám i kvůli srdci, protože to dostává při zápasech hodně zabrat a člověk by pak neměl jenom sedět.
Chytila vás i golfová vášeň.
To není tak často. Když teď bylo příznivé počasí, šli jsme tak jednou dvakrát za měsíc. V pátek jsem byl s asistentem a pár kamarády. Normálně chodíme na devítku, ale teď bylo víc času, tak jsme šli osmnáct jamek.
Kdo vyhrává souboje mezi vámi a asistentem Rohlíkem?
Většinou já, ale někdy to jde jemu, jindy mně. My si u toho hodně povídáme, není to o bodech.
Jste i při golfu takový nervák jako na střídačce?
(směje se) Já s tím začínal v Karlových Varech, protože tam být a nehrát golf moc nejde. Vzal si mě tam pan Skopový, který teď vede golfovou reprezentaci, a moje první věta byla, že mě to asi moc nebude bavit, protože se u toho nedá rozčilovat. On mě ujistil, že dá, tak jsem mu řekl, že se to teda naučím (úsměv). Ale já s holí nehážu, pro mě je to odreagování, neprožívám tolik, jestli mi to ulítne do lesa, nebo do vody. Pročistím si u toho hlavu.
Na střídačce pak moc klidný nebýváte...
Ale já nechci mít nálepku uřvaného kouče. Já vím, že tam kolikrát vlítnu, mužstvo to odtahuje od hry, ale třeba teď v semifinále jsem byl zase já dost klidný, naopak Pepík Jandač tam divočil.
Jak s vámi play-off prožívá rodina?
Dost. Vnuk hraje za Vsetín a získal titul, škoda, že můj syn, který tady v Pardubicích taky dělá trenéra, byl s klukama druhý, mohli jsme udělat hattrick, kdyby nám to vyšlo (úsměv). Ale i dcera a táta to prožívají, vždyť finále české extraligy nenechá nikoho klidným.
Je to jiné, než bojovat o titul na Slovensku?
Hodně podobné. Slovensko je také hokejová země, tam je náboj také dost velký, atmosféra bouřlivá... Navíc Slovan je tam jako Sparta, berou jen titul.
