Hlavní obsah

Moc jsem v to nedoufal. O to víc to těší, váží si Ton vstupu mezi kanonýry

Krásné sólo přes celé kluziště, nápřah a... Gól! Sparťanský útočník Petr Ton si trefu z utkání proti Liberci bude nadosmrti pamatovat. Byla totiž jeho 250. v součtu extraligy a reprezentace, což jej zařadilo mezi členy Klubu hokejových kanonýrů. „Vzal jsem si puk na památku a určitě si ten gól nahraju a dám do soukromého archívu,“ přiznal nejlepší střelec letošního ročníku extraligy.

Foto: Stanislav Zbyněk, ČTK

Sparťan Petr Ton se raduje z branky

Článek

Co pro vás tento milník znamená?

Bezprostředně po zápase si to člověk ani neuvědomuje. S odstupem času by mě možná napadla lepší slova.

Co vás napadá nyní?

Že zatím není tolik hráčů, kterým by se to podařilo. Hodně to způsobuje angažmá v cizině. Ale na druhou stranu se musím přiznat, že když jsem se v devětadvaceti vracel po šesti letech z Finska, moc jsem v to nedoufal. Měl jsem na kontě nějakých sedmdesát dva gólů a co si budeme povídat, hráči po třicítce pravidelně nedávají přes dvacet gólů za sezónu. O to víc mě těší, že i v tomhle věku se mi daří přispívat takovouto sumou gólů.

Jste rád, že jste na jubilejní gól nemusel nijak dlouho čekat?

Musím říct, že jsem o tom moc nepřemýšlel. Ale je pravda, že pár kluků mi to před zápasem připomnělo. Ale zpětně je člověk samozřejmě rád, že to přišlo hned při první příležitosti. I když v sezóně se běžně stává, že na gól čekáte tři čtyři utkání. Teď už se můžeme bavit o „kdyby“... Horší by to bylo, kdybychom prohrávali a góly jsem nedával. O to víc bych na to myslel. I proto jsem rád.

Nechal jste si něco na památku?

Vzal jsem si puk a určitě si ten gól nahraju a dám si ho do soukromého archívu. Moje máma navíc z těchto důležitých milníků dělá výstřižky a schovává je pro děti.

Vaší brance předcházela situace, kdy jste se puku zmocnil ještě ve vlastní třetině, projel s ním střední pásmo a těsně před útočnou modrou vypálil. Nemyslíte si, že Pinc váš pokus podcenil? Přeci jen padl z pořádné vzdálenosti...

Shodou okolností se mi něco podobného na Marka Pince povedlo už v loňské sezóně asi v sedmé minutě ve Vítkovicích. Překonal jsem jednoho hráče a najednou se přede mnou úplně rozevřel střed. Teď jen netrefit obránce, ale vystřelit mu kolem nohou. Přiznám se, že střela mi sedla úplně krásně. Tak, aby brankář do poslední chvíle nic neviděl. V tom zmíněném utkání ve Vítkovicích jsem Pince sestřelil a byl střídaný, dneska mu to jen zavadilo o vyrážečku. Těžko říct, jestli to neviděl, nebo podcenil.

Těší vás fakt, že se navíc nejednalo o šmudlu, ale o krásný gól po perfektní individuální akci?

Hlavně musím upřímně říct, že i ta šmudla by mě těšila. Takových gólů ovšem člověk moc nedává, takže je pravda, že o to víc to potěší.

Situace popisujete velmi detailně. Řekněte, pamatujete si všechny vaše góly?

Ve Finsku jsem dal asi sto jedenáct gólů, tady dvě stě padesát, takže všech tři sta šedesát gólů si asi pamatovat nebudu. Určitě si ale pamatuji své dva první, které jsem tady dal Spartě (tehdy Ton oblékal dres Kladna - pozn. aut.).

Hecovali jste se před zápasem s Ondřejem Kratěnou, kterému ke vstupu do Klubu scházejí dva góly?

Určitě! Ondra říkal, že dá dneska dva. Nedal, tak je holt dá v příštím zápase v Mladé Boleslavi. Chtěli jsme do toho vstoupit společně. Jsem rád, že se mi to podařilo a teď budu držet palce Ondrovi, aby to i on zvládl co nejrychleji.

Po zápase jste si do něj nerýpl?

Ještě zatím ne. Ale myslím, že ani není proč. Ondra je o tři roky mladší a těch gólů dá ještě spoustu.

Reklama