Článek
Na čem bude hlavně záležet, jestli se rozhodnete ještě jednu sezónu odehrát?
Základní je pro mě pocit, že týmu ještě můžu něco dát a budu nějak prospěšný. Kdybych se cítil na ledě trapně a zbytečnej, potom by to nemělo cenu ani pro mě, ani pro mužstvo. Musím na tom být i zdravotně dobře. Když to zaklepu, tak tělo drží.
Proč jste odkládal okamžik naskočení do zápasového rytmu?
Do Trenčína koncem minulého týdne jsem na Rona Cup neodjel, protože jsem na zápas ještě po pár dnech na ledě nebyl připravený, ale trénoval jsem pak i sám v pražských Letňanech, abych byl schopen naskočit už během tohoto týdne.
Chuť trénovat a hrát vám nechybí?
To určitě ne, jinak bych to přece vůbec nezkoušel. Není to legrace v mém věku, ale podstupuju celou tu dřinu pořád ještě rád. Chuť i motivaci mám, hokej mě baví, a tak doufám, že to bude dobré a ještě budu pokračovat. Musí tam být ale určitá kvalita, aby moje počínání vůbec mělo smysl. Když to bude nějaké špatné, tak radši skončím.
Kdy řeknete definitivně, jak to s vámi bude?
Nechci zatím nic vykřikovat do světa. Odehraju pár zápasů a uvidím, jak jsem na tom. Ještě to není ono, ale doufám, že se do toho zase dostanu. Zatím všemu nechávám volný průběh. Ještě je pořád dost času, musím se chystat tak, abych byl připravený na extraligu, která pro Litvínov začne 12. září.
V horizontu týdne, deseti dnů chcete mít jasno?
Moje dojmy z přípravy nemusí být úplně směrodatné, ale budu určitě tak nějak vědět, jak to vypadá. Kdybych cítil, že by z toho vyšlo nějaké fiasko, radši skončím, než abych se na ledě trápil. Nechci být ale pesimista, snad to půjde.
O návrat k hokeji se v Litvínově pokouší i váš spoluhráč ze zlaté naganské party Jiří Šlégr. Motivujete se nějak navzájem?
Na to teď ani nemáme sílu, protože jsme z těch tréninků celkem hotoví. Pro Jirku je všechno po té skoro dvouleté parlamentní odmlce o dost těžší, ale přes léto makal, hodně zhubl a já mu přeju, ať se mu návrat podaří, protože si myslím, že nepatří někam do Sněmovny, ale na led, kde vyrůstal. Hokej je jeho život. On sám ale bude muset říci, jestli se na to cítí, nebo ne.
Vy jste v létě přijal i roli člena výkonného výboru nově vzniklé České asociace hokejistů. Co vás vedlo k aktivitě v hráčských odborech?
Taková organizace funguje ve všech hokejově vyspělých zemích. Já už pamatuju dva neúspěšné pokusy něco takového i u nás založit. Předchozí snahy ztroskotaly především na tom, že sami hráči těm projektům nevěřili a zalekli se, že by na něco takového měli ještě platit příspěvky. Teď se jim to vysvětlilo a nastínilo, aby chápali, že je to dobré hlavně pro ně, aby tady bylo o ně dobře postaráno.
