Článek
V neděli vám začíná sezóna závodem Clásica Almería ve Španělsku. Jak jste snášel ty měsíce trénování?
Příprava byla hrozně dlouhá. Když nepočítám říjnovou jednorázovku v Japonsku, tak jsem kvůli problémům s rukou od Tour de France nezávodil. Mám velkou chuť a nemůžu se dočkat, až budu mít zase na zádech startovní číslo.
Budete schopen vyhrávat hned od začátku?
Zrovna na Almeríi asi ne, to je spíš závod pro sprintery. Kvůli nedostatku financí zrušili etapák Kolem Sardínie, který jsem měl jet na úvod, tak jsem místo toho zvolil Almeríi. Přesouvám se tam v sobotu rovnou z Calpe, kam jsem odjel ještě pár dní před prvními závody trénovat. Je to asi 300 kilometrů. Počítám s tím, že mi na začátku asi trochu bude chybět závodní rytmus, ale snad se do toho rychle dostanu. Mám dobrý pocit, že jsem pro úspěchy udělal v tréninku maximum a jdu do sezóny s klidem.
Co považujete za první vrchol sezóny?
Chtěl bych jet dobře už březnové Tirreno–Adriatico, pak Lutych nebo Romandii, ale vše směřuje hlavně k tomu Giru. Tam musím být v top formě.
Na Giru jste loni získal bílý dres pro nejlepšího závodníka do 25 let, letos budou ambice větší?
Tahle sezóna by pro mě měla být zlomová. Rád bych se trochu víc odrazil a skočil na to pódium. Byl by to velký skok, ale je to můj sen.
V minulosti jste prohlašoval, že k útoku na stupně vítězů v takovém velkém závodě potřebujete dozrát. Už se tak stalo?
Jako závodník jsem určitě vyspělejší než před dvěma lety. Někdo prostě potřebuje víc času, jiný je schopen bojovat o vítězství na Grand Tours už ve dvaadvaceti. Já mám letos cíle hodně vysoké a není důvod z nich slevovat. Vždyť nebýt vloni etapy na Zoncolan, kde jsem ztratil, tak jsem na Giru bojoval o to pódium taky.
Budete v Astaně pod větším tlakem než před rokem, kdy jste tam přišel?
Naopak. Jsem tam dobře zabydlený a měl jsem hodně volnou ruku třeba při výběru závodů. Samozřejmě, že ode mě tým nějaké výsledky čeká, ale že bych byl pod tlakem, to ne. Ty nejvyšší nároky na sebe mám já sám.
Jaká je na letošní rok strategie Astany?
Jako lídři jsme byli představeni tři: Vinokurov, Brajkovič a já. Uvidíme, jak na tom bude Vino. Je to jeho poslední sezóna v roli závodníka a záleží, jak se rozjede po zlomenině nohy z loňské Tour. Tým máme ale hodně dobře poskládaný, navíc vzali ještě další dobré lidi jako třeba Božiče nebo Gavazziho.
V týmu vám letos končí smlouva. Ponese se sezóna i ve znamení boje o nový kontrakt?
Já v minulosti se smlouvou nikdy problém neměl, ale je jasné, že musím mít výsledky, a pokud chci dobrý kontrakt, tak výsledky špičkové. Ale chtěl bych mít jasno co nejdřív. Ideálně těsně po Giru, abych se mohl v klidu koncentrovat na druhou půlku sezóny.
Počítáte v ní i s olympiádou v Londýně?
Určitě. Všichni sice říkají, že tam my ostatní budeme dělat sparingpartnery domácímu Cavendishovi, ale já bych to zdaleka tak jednoznačně neviděl. Cavendish sice na olympijské trati vyhrál přípravný závod, ale nejelo se tolik okruhů. Tím, že nejedou tak početné týmy, se může stát cokoliv.
Co pro vás olympijské hry znamenají?
Hodně se na olympiádu těším, je to výjimečná událost. Když se povede výsledek, člověk z toho žije čtyři roky. Ale duhový dres mistra světa je v cyklistice asi víc. Každopádně tam bude úžasná atmosféra a rád bych se v Londýně o něco pokusil.
