Článek
„Vyjížděl jsem ze zatáčky a předpokládal, že plynule najedu do další. Nechtěl jsem zbytečně brzdit, jen jsem zalehl do saní. Jenže mě to nečekaně vyhodilo," popisoval okamžiky předcházející nehodě, ze které naštěstí vyvázl jen s oteklou rukou a loktem.
Sáňkařská dráha v Soči měří takřka kilometr a půl, čímž se řadí mezi vůbec ty nejdelší. „Je velmi náročná, s nervy musíte vydržet až do poslední chvíle, každá chybička vás stojí strašně času," říká sedmadvacetiletý závodník a přiznává, že mu trať příliš neučarovala. „Ne že by mi vyloženě neseděla, ale moc plusů na ní nevidím. Zatím ani nevím, jaký materiál mám na ni zvolit."
První patnáctka by se mohla povést
Hyman zažívá už své druhé hry, před čtyřmi lety ve Vancouveru obsadil dvacáté páté místo. Nyní by rád skončil v elitní patnáctce. „S tím bych byl spokojený, šlo by o úspěch. Když zajedu čtyři hezké jízdy, mohlo by se to povést," věří rodák z Jablonce nad Nisou.
Na druhou stranu ale dobře ví, že oproti některým konkurentům je v nevýhodě. Saně má už dva roky staré, tehdy si je od bývalého švýcarského závodníka zakoupil za peníze vydělené v Německu, kde brigádničil jako dělník. „Jenže od té doby se materiál změnil a sáňky už nejsou, co bývaly.
Ještě víc jej ale limituje, že si kvůli omezeným finančním prostředkům nemůže dovolit platit mechanika, a tak si saně musí připravovat sám. „V uvozovkách špatný zahraniční mechanik vyjde na 3000 euro měsíčně, lepší o dvě tisícovky dráž. A to se vůbec nebavíme o materiálu, kde se cena pohybuje od 10 do 150 tisíc," vypočítává.
Ani v případě vynikajícího výsledku v Soči Hyman nepředpokládá, že by se ozval potenciální sponzor, který by se mu náramně hodil. „Sehnat nějakého za desáté místo? To určitě nehrozí. Pokud se v českém sportu nevěnujete fotbalu nebo hokeji, je strašně těžké nějakého nalákat."
