Článek
V dorostu vynikal jako fotbalista, překvapivě nikoliv na pozici rychlého křídla. „Já hrál spíš střed zálohy nebo obranu, rychlost jsem moc nevyužíval,“ vypráví. Tělocvikář a sprinter Pavel Hykl ale jeho vlohy odhalil a kariéra Záleského začala rychle stoupat.
Boby šly stranou
Vloni na jaře zamířil z Olomouce do Prahy do tréninkové skupiny Jakuba Uhra, těsně mu uniklo finále na mistrovství Evropy do 23 let, v Lille reprezentoval Česko na evropském šampionátu družstev.
A to mezitím začal jezdit na bobech, připsal si deváté místo na juniorském MS, figuroval v širší nominaci pro olympiádu. „Ale naposledy jsem v bobu seděl vloni v únoru, prioritu dostala atletika,“ vysvětluje.
Své volby litovat nemusí, letos už se zařadil na třetí místo halové české historie výkonem 6,61 s. A tak je jasné, že s Ptáčníkem, který nyní působí na pražském USK jako kouč vícebojařek, přišlo téma rekordu na přetřes. „Potkáváme se každý den a říkal, že by mi rekord přál, protože už ho drží dlouho,“ tlumočí jejich debatu.
Padnou oba rekordy?
Záleského tréninková skupina šlape, což potvrzuje i jeho kolegyně Klára Seidlová útočící pro změnu na ženský český rekord na šedesátce. „Trenér hodně dá na nové metody, trénujeme trochu jinak než ostatní. Nenaběháváme kilometry, soustředíme se na kvalitu a posilovnu, což sedí mě i Klárce,“ chválí kouče.
Inspiraci na cestě do špičky má Záleský možná trochu nezvyklou, dvakrát přistiženého dopingového hříšníka a úřadujícího mistra světa Gatlina.
„Já ho potkal už v roce 2014 na Zlaté tretře, prohodili jsme pár slov a tam jsem si ho oblíbil. Je fakt sympaťák, k té době asi doping patřil, tak ho tolik neodsuzuju. Spíš se mí líbí, jak na sobě dře i v pozdějším věku,“ vysvětluje Záleský.
