Článek
„Nebylo to příliš složité rozhodování. Její šéf Libor Zábranský, s nímž jsem kdysi hrával ve Spartě, se mnou jednal nesmírně seriózně. A na Moravu mě také přivábily vysoké ambice Brna, které to v uplynulé sezóně dotáhlo až do finále. Teď navíc tým vhodně doplnilo. Věřím, že budeme zase hrát hodně vysoko. Cítím šanci na velký úspěch. Třeba i na titul. To byl asi ten hlavní důvod, proč jsem do Brna přestoupil," prozradil Ptáček.
Jako sparťan už v minulosti čtyřikrát mistrovský pohár nad hlavu zvedal. Nyní se s někdejšími spoluhráči Hanzlíkem a Tonem setkal opět v jedné kabině. „Jsem rád, že přišel i Peťa Ton. Je to výjimečný hokejista, střeleckou potenci mužstva určitě hodně pozvedne," očekává Ptáček. Pochvaluje si, jak skvěle ho noví spoluhráči přijali. „Starší kluky jsem pochopitelně dobře znal, jen s pár mladíky jsme se museli vzájemně představit," směje se.
Hned poté, co na jaře Hradečtí neuspěli v extraligovém čtvrtfinále se Zlínem, podstoupil operaci ramene, které ho dlouhodobě pobolívalo. „Udělal jsem dobře. S novým ramenem teď dokážu věci, které jsem předtím nesvedl. Pomůže mi to určitě také na ledě. Třeba dám víc gólů. I v Brně ovšem bude mým prvořadým úkolem jim zabraňovat a rozdávat přesné přihrávky najíždějícím útočníkům," má Ptáček jasno.
Chystá se i předávat zkušenosti
V novém klubu by měl pomoct i s výchovou mladých beků. „V Hradci jsem si vzal dohled hlavně nad Bohoušem Jankem. To, že to dotáhl až do reprezentace, považuju trochu i za svoji zásluhu. Také v Kometě jsou určitě obránci, kteří nepohrdnou mými radami," chystá se předat zkušenosti.
Do města pod Špilberkem se hodlá přestěhovat s celou rodinou. „Dělám to tak vždycky. Neustálé dojíždění totiž zabírá spoustu času," ví dobře. Ptáček se těší, až si najde chvilku na procházku centrem Brna. „Je zde hodně historických památek, co stojí za zhlédnutí. Považuju se za kulturního člověka, který si rád zajde do divadla, anebo na pěknou výstavu. V tomto směru určitě nebudu ve druhém největším městě v republice strádat," je si jistý.
Ptáček nespekuluje, zda jeho angažmá v Kometě bude poslední hráčskou štací. „Dokud mi zdraví slouží, chci se hokeji věnovat přímo na ledě. Žádnou metu, kolik utkání bych chtěl ještě odehrát, si nedávám. To, že jich mám na kontě ze všech nejvíc, i můj věk mně neustále připomínají novináři. Já sám to vůbec neřeším."
